THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Východoslovenský majster hlukov, ruchov, skreslení a experimentov sa na Metalopolise prvýkrát objavil pred necelými troma rokmi so svojou vtedy aktuálnou nahrávkou „Choleric Thoughts Of A Random Mind“. Šestnásť skladieb za necelú štvrťhodinu sa nieslo v znamení živelného výbuchu tvorby hudby z „nehudby“ v oblasti sonického extrému a pracovalo s pestrou paletou grind/noise rúbaníc, industrialu, tvrdej elektroniky a zvukových koláží. Odvtedy ubehol nejaký čas, počas ktorého Vlado nesedel so založenými rukami, ale tvoril nové veci. Výsledkom sú dve dlhohrajúce nahrávky, ktoré môžeme a nemusíme považovať aj za dvojalbum. Prístupom sa navzájom zásadne nelíšia, skôr nadväzujú a fungujú aj jednotlivo.
Z chronologického hľadiska staršia nahrávka obsahuje osem kompozícií, respektíve sedem a bonus. Názov každej radovej skladby sa začína písmenom I, čo je zároveň spoločný znak oboch albumov. Tak, ako bola predošlá vec charakterizovaná divokosťou, chaotickosťou, nespútanou energiou, možno tu hovoriť skôr o nekompromisnej organizovanosti, poriadku a v podstate aj o klasickejších kompozičných štruktúrach, pokiaľ sa o takom niečom dá uvažovať v žánri, akým je groovy industrial. Ten tvorí základ materiálu, postaveného na väčšinou údernej, drviacej strednotempovej rytmike, nad ktorou Mr. H vrství tvrdé, väčšinou nemetalové gitarové riffy a Vlado má na starosti všetko ostatné, industriálne zvuky, skreslené ruchy, zastreté, efektmi prehnané hypnotizujúce alebo skandované vokály. Vo výsledku ide o svojskú tvrdú hudbu, ktorá formálne čerpá skôr z EBM než rocku. Má trochu klaustrofobickú, znepokojujúcu atmosféru možného sveta budúcnosti, v ktorom si to umelá inteligencia ide vybaviť so starou dobrou našskou, alebo navodí predstavu halucinujúceho mozgu, ktorý prehráva boj o stíhanie reality súčasnosti.
1. Idol (Fast Remix)
2. I Murderer
3. In-Valid
4. Inside
5. Imminent
6. Inspection
7. Idol (Original Mix
8. Tanzen Sagte Ich!
Na „Imminent“ sa ocitli všetky skladby, ktoré mal Vlado dokončené, a na nahrávku „Inevitable“, ktorá ako dátum vydania udáva 1. február tohto roku, sa dostali nápady, ktoré sa zvýšili a bolo ich treba dotiahnuť do konca, a s nimi niekoľko novších skladieb. Ako už bolo spomenuté, žánrovo ide o pokračovanie, prípadne rozvíjanie toho, čo sa hudobne dialo na predošlom kotúči. Novinkou je tu napríklad to, že k pochodovým a valcujúcim tempám pribudli aj rýchle a napríklad v poradí tretí kus je z výraznej časti impozantným naklepaným industriálne metalovým nárezom. Ponuro ladená gitara týmto pasážam dáva až zhubne deathmetalový nádych kanadských INNER THOUGHT a podobných zoskupení. Celkovo je gitarovo tento album „metalovejší“, aj sa sóluje, a v úvodnej skladbe ako vokalista zahosťoval Tomáš Malý (SIX BETWEEN, ex-ALL THE FURY atď.). Je tu taktiež viac spestrení v podobe intier, úryvkov z filmov a ambientnejších kompozícií. Ani tu nechýba zlovestná, zľahka post-apokalyptická atmosféra a v porovnaní s do istej miery „monolitickým“ materiálom na „Imminent“ je novinka variabilnejšia. Pocty v podobe coveru sa dočkala košická radikálne undergroundová legenda LITER GEŇA a skladba „Dvere“, ktorá roky rokúce kolovala podzemím vo veľmi lo-fi podobe, je v novom zvukovom šate dokonalým pomníkom všetkého, k čomu sa LG hlásili.
1. Imobilizer
2. Ignorant
3. Isolator
4. Inhibitor
5. Inner Space
6. Inevitable
7. I Hear The Sound Of Your Colours
8. Dvere
9. Eine Kleine Tanzen Music
Vlado tu viac či menej pre seba a pár ľudí s podobným hudobným vkusom pripravil skoro osemdesiat minút hudby, ktorá asi neosloví masy, predstavujúce si pod industrialom štadiónových šoumenov RAMMSTEIN. (Nie že by mal tieto ambície.) Ak vás však neminuli záležitosti ako GGFH, FUDGE TUNNEL, SCHNITT ACHT, BILE, PITCH SHIFTER a podobní, toto by mohla byť vaša krvná skupina. „Imminent“ je viac „elektro“, „Inevitable“ hrá na „metalovejšiu“ nôtu.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.